Nic není jisté, nic definitivní. Clarke, sci-fi, která nestárne

14.03.2021 18:07

Jak jsem dospěl k této domněnce? Z jednoho prostého důvodu. Pokládám knihy tohoto autora za čirý literární krystal v žánru sci-fi. Nevím sice, jaká estetická měřítka mohou mít naši vesmírní sousedé, ale předpokládám, že v tom podstatném se příliš lišit nebudeme. Jeho příběhy jsou zbaveny ideologického balastu, ať už přicházejí odkudkoliv. Nenalezneme v nich ani mimozemšťany, ničící lidstvo dokonalými zbraněmi, ani ráj z budoucnosti, ve které patří všechno všem.

Arthur Charles Clarke na svoje příběhy hledí čistě vědeckými brýlemi, nikoliv brýlemi ideologa s růžovými nebo černými skly. Pečlivě váží možnosti vědy a techniky a umí velice dobře svojí intuicí odhadnout, kam se vývoj bude ubírat. Není úzkostlivý ani přespříliš opatrný ve svých vizích. Neodmítá ani věci paradoxní, jdoucí do větší hloubky. Hrdinové jeho knih nejsou supermani ani vyvrhelové. Jsou to zkrátka lidé z budoucnosti, nic víc. Stále stejní, se svými klady i zápory.

Narodil se v roce 1917 ve městě Minehead v jihozápadní Anglii. V době, kdy se dosud největší válečný konflikt chýlil k závěru. Jako syn farmáře se jistě zapojil do práce celé rodiny. V přístavu byl vždy zájem o čerstvé potraviny. Zde se mu zřejmě poprvé dostaly do rukou americké obrázkové časopisy se sci-fi tematikou. Pochopitelně si je nekupoval, tento papír se používal jako balastní zátěž v lodích z Nového světa. Jeho otec však na vzdělání svého syna neskrblil a Clarke vystudoval aspoň gymnázium, kde se už začal pokoušet o literární tvorbu. Na další studium bohužel nebyly peníze, a tak místo úředníka na ministerstvu školství bylo maximum možného.
 
V průběhu druhé světové války pracoval jako instruktor pro obsluhy radarů. Při této práci dostal nápad, o kterém později v žertu prohlašoval, že jeho objevem ztratil miliardy dolarů. Týkal se totiž konstrukce stacionární telekomunikační družice. V té době opravdu čirá fantazie. Britské zákony bohužel potřebují pro uznání patentu dva funkční exempláře vynálezu. Po válce získal bakalářský titul v oboru fyziky a aplikované matematiky. Jeho první román Konec dětství je ještě ovlivněn jeho vztahem k paranormálním jevům. Později od svých představ ustoupil, nicméně výzkumy, například v oblasti telekineze, ho zajímaly i nadále. V roce 1956 se natrvalo odstěhoval na Srí Lanku do města Kolombo.
 
Jeho sci-fi romány se staly světovou klasikou tohoto žánru. 2001: Vesmírná odysea, Rajské fontány, Setkání s Rámou, Měsíční prach a další a další. Všechny tyto příběhy nechávají svým čtenářům možnost volby. Většina z nich má otevřený konec, který čtenáře znejistí. Nutí ho přemýšlet, domýšlet si pokračování příběhu. Nic není jistého, nic definitivního. Nikde nenajdete zvonec a pohádky je konec. Proto nestárnou. Proto se k nim čtenáři tak rádi vracejí. Vesmír se také stal jeho druhým domovem 19. 3. 2008.
 
Karel Dudek
 
Článok vyšiel na webe NasRegion.cz
 
Späť

Nic není jisté, nic definitivní. Clarke, sci-fi, která nestárne

Neboli nájdené žiadne príspevky.