Hráli opravdu šachy s nebožtíkem?

26.05.2012 18:46

Karel Kýr

Traduje se, že šachy, tedy šachovou hru, vytvořil před mnoha sty lety poddaný perského šáha. Dnes jeho jméno neznáme, ale bezesporu to byl schopný a vynalézavý muž.

Michail Mojsejevič Botvinnik byl jedním z největších světových hráčů šachu – několikrát získal titul mistra světa. V Moskvě často pobýval u svého přítele ze studií Konstantina Sergejeviče Korolova. V červnu 1956 si vyjeli za Moskvu na ryby a pár dní přenocovali v lovecké chatě. Jednu noc se mu zdálo, že ho k šachové partii vyzval sám objevitel šachové hry, který se představil jménem Abd-al-Kásim. Dlužno dodat, že Botvinnik byl v té době považován za nejtalentovanějšího šachového hráče světa a sklízel jeden úspěch za druhým. Se svým snem se svěřil Korolovovi. Oba dva pobavil. Ale následující noc se sen opakoval. Botvinnik v něm výzvu přijal. Ve snu se ho zeptal: „Jakým způsobem budeme hrát, když nepředstavujete nějakou materiální existenci, ale pouze iluzi snu, které -nezlobte se- pramálo věřím.“

„Pravidla hry budou jednoduchá,“ odpověděl Abd-al-Kásim. „Vyberete si kameny a zahájíme hru. Mně nezáleží na vašem čase potřebném k úvaze o jednotlivých tazích. Můžete o tahu přemýšlet i několik dnů. Já vám pak prostřednictvím vaší intuice okamžtě sdělím svůj úmysl a vy na šachovnici potáhnete mými figurkami místo mne.“

Tentokrát Korolov Botvinnikovi uvěřil a večer se vzdálil z chaty, aby se šachový mistr mohl soustředit na hru, která měla podle úmluvy ve snu začít okolo dvacáté hodiny. Když se Korolov před půlnocí vrátil a přinesl pytel raků, nestačil se divit. Klidný Botvinnik přecházel před žhoucím ohništěm a klel:

„Ten zatracený syčák mě porazil jako malého kluka...“

Frank P. Jones (nar. 1924) pracoval jako analytický psychiatr a spisovatel, který se ve svých knihách zabývá paranormálními jevy. V knize „Zázračné události“ napsal:

„Ale to ještě nebylo všechno. Botvinnik byl poražen na hlavu už při dvacátém tahu, dokonce snad dvakrát za sebou. Botvinnik se rozmýšlel nad každým tahem pět až deset minut, vyzývatel však ,táhl svými kameny okamžitě, jakoby bez přemýšlení. Botvinnik považoval tuto rychlost za nereguélní, protože mu pak chyběl soupeřův čas k rekapitulaci partie a mobilizaci obrany či k přípravě útoku.

Ale And-al-Kásim dal světovému velmistrovi ještě jednu příležitost a druhého dne o šestnácté hodině začala odvete za přítomnosti Korolova. Botvinnik seděl před šachovnicí a rozvařoval o každém svém tahu od dvaceti do třiceti minut. Jeho soupeř ,odpověděl´ vždy po téže lhůtě, o čemž provedl Korolov přesný zápis. Postup šachové partie byl Korolovem naprosto přesně uchován. Deset minut před půlnocí byl Botvinnik poražen při dvacátém tahu, přičemž hrál s bílými kameny.“ Koncem padesátých let se v SSSR uvolnila politická situace a Korolov s Botvinnikovým souhlasem uveřejnil v Pravdě o celém případu zprávu. Událost vzbudila rozruch. Ale šachová veřejnost považovala partii s duchem za Botvinnikův a Korolovův výmysl a snahu získat lacinou popularitu. V potaz ale nevzali, že Botvinnik neměl zapotřebí o takovou popularitu usilovat.

S duchem hráli i jiní šachisté Psal se rok 1971. Šachový fenomén Bobby Fisher se přiznal newyorkskému novináři Johnu Westovi: „Prohrál jsem tři partie s objevitelem šachu  Abd-al-Kásimem.“ Psal se rok 1989. Na tiskové konferenci v Cannes sovětský šachista Karpov mimo jiné řekl: „Jsem si téměř jist, že jsem prohrál tři partie s Abd-al-Kásimem vždy ve dvacátém tahu.“ Ale ani toto přiznání nebylo bráno vážně. Novináři vzali jeho historku jako žert geniálního šachisty žijícího za železnou oponou. Když učinil podobné vyznání i šachový velmistr Korčnoj, například list New York Times napsal: „Vznikla nová šachová latina – kdo se uchází o nejvyšší titul či už získal titul mistra světa v šachu, musel sehrát tři partie s Abd -al- Kásimem a být jím poražen vždy ve dvacátém tahu. Jak dojemné a fatální. Nezbývá než připustit, že geniální šachisté mají rovněž nejblíže i bohu...“ Mezitím se Bobby Fisher stal přítelem Johna Westa. V roce 1991 nu hrdě oznámil: V odvetném zápase po dvaceti letech s Abd-al-Kásimem jsem vyhrál s černými kameny v třicátém šestém tahu.“ Slova geniálního šachisty potvrdila i jeho hospodyně Jane Edwardsová. Řekla: „Vzápětí poté, co Bobby zakříčel vítězně Mat! Slétly všechny bílé figurky z hracího pole, aniž by se jich Bobby jakkoli dotkl.“ John West o této události napsal: „Bobby Fischer je nepochybně nejgeniálnějších šachovým hráčem všech dob, protože jako jediný šachista světa porazil Abd-al-Kásima, jehož neklidný duch bloudil nad všemi končinami světa, aby konečně po staletích nalezl svého přemožitele a mohl se navždy odebrat k věčnému odpočinku.“ Do roku 1991 tento fenomén prý sehrál za půl roku nejméně jednu šachovou partii. Od té doby, co ho Bobby Fisher porazil, se o Abd-al-Kásimovi neobjevila mezi šachisty jediná zpráva.

Späť

Diskusná téma: Hráli opravdu šachy s nebožtíkem?

Neboli nájdené žiadne príspevky.