Exopolitika: Nové paradigma společenských věd

11.01.2015 11:56

Ing. Ladislav Zelinka

 

V tomto článku je vysvětlen a definován pojem exopolitika. Exopolitika je zde představena jako nový interdisciplinární obor společenských věd studující vliv UFO a mimozemského života na společnost a je náležitě vymezena a charakterizována. Jsou zde vysvětleny a rozvedeny důvody relevance jejího vzniku a souvislost s politickými vědami, je vymezen předmět zájmu exopolitiky, její metody a zdroje poznatků. Jsou zde uvedeni někteří její představitelé a místa, kde působí, a přehled současné literatury v tomto oboru.

klíčová slova: exopolitika, paradigma, věda, bezpečnost, UFO

 

Úvod

Problematika UFO a mimozemského života je předmětem zájmu početné literatury a odborných článků. Myšlenkový základ exopolitiky jako vědy, která se jimi zabývá, je obsažen v již poměrně bohaté exopolitické literatuře - tedy knihách a článcích psaných představiteli světové exopolitiky a jí přímo věnovaných - přičemž za nejdůležitější lze považovat práce Michaela Sally, předního představitele tohoto oboru. Základní literaturou exopolitického studia je jeho kniha Exopolitika: Politické důsledky mimozemské přítomnosti z roku 2004 a článek ve World Affairs z roku 2008 Exopolitics: Discipline of choice for public policy issues, dále pak texty dalších představitelů exopolitiky jako Exopolitika: Politika, vláda a zákon ve Vesmíru Alfreda Webrea, nebo kniha Paoly Harris Exopolitics: All The Above. Do češtiny byla dosud přeložena jediná kniha věnovaná exopolitice[1]. V oboru sociologie politiky se k paradigmatu exopolitiky blíží nejvíce práce autorů Wendta a Duvalla Sovereignty and the UFO, která vyšla v roce 2008 v Political theory, a která představuje sociologický pohled na vztah UFO a suverenity moderního vládnutí z pozic konstruktivismu. Důležitým primárním zdrojem informací exopolitiky jsou v současné době odtajněné vládní dokumenty, dále svědectví klíčových svědků a veřejná tisková prohlášení. Z historických pramenů jsou k dispozici starší armádní studie, zprávy a memoranda.

Tento článek má za cíl ukázat, že rostoucí význam fenoménu UFO si zaslouží systematický výzkum v rámci společenských věd a v návaznosti na to představit nový interdisciplinární obor, který by tuto úlohu naplňoval. Téma mimozemského života není dosud v akademické oblasti bráno dostatečně vážně a je mu věnováno málo pozornosti vědeckého výzkumu, ačkoliv, jak dále uvádím, existují relevantní důvody, proč se jím zabývat.

 

1. Exopolitika jako nové paradigma

 Historie a vývoj vědy nejsou jen lineárním procesem postupného akumulování poznatků, nýbrž čas od času zažívají zásadní změny, při nichž dochází k posunu samotných principů a základních přístupů, neboli paradigmat.[2] Paradigma tvoří základ každé vědy a vědy jako celku. Určuje typy otázek, které se kladou, a také problémy, které věda považuje za důležité. Kuhn říká, že převládající "normální věda" se časem a ustálením určitého konsensu stává dogmatickou. Vše, co leží mimo dosah paradigmatu normální vědy, je jí ignorováno jako nepodstatné a objevující se anomálie jsou v zájmu zachování paradigmatu potlačovány. Podle Kuhna "…normální věda potlačuje důležité novinky proto, že nutně podvracejí to základní, čemu je věrná. Tímto a mnoha dalšími způsoby schází normální věda opakovaně z cesty, a když se tak stane - totiž když se celá skupina odborníků již nemůže vyhýbat anomáliím, které podvracejí existující tradici vědecké praxe -, pak započne mimořádný výzkum, jenž nakonec odborníky vede k nové řadě přesvědčení, k novému základu vědeckého provozu."[3]

Exopolitika v podobném smyslu také přináší změnu paradigmatu a zaujímá přitom místo Kuhnovy revoluční vědy. Má na to plné právo, neboť v souladu s tímto konceptem zahrnuje a představuje zcela nové otázky, předpoklady a oblasti zájmu. Předmětem jejího zkoumání jsou především právě tzv. zmiňované anomálie, "novinky" a skutečnosti opomíjené normálními vědami, nezapadající do jejich pojetí a chápání světa.

Představme tedy exopolitiku jako nový interdisciplinární vědní obor, shrňme její vývoj a definujme ji.

2. Vývoj a institucionalizace

Exopolitika má své počátky přibližně v roce 2000, kdy ji poprvé definoval Alfred Webre, formalizována byla v r. 2003 Sallou, který o ni hovořil jako o "novém poli veřejné politiky"[4] a nově ji definoval a formuloval její principy.[5] Institucionalizována byla o dva roky později v podobě založení Exopolitického institutu s vlastním věstníkem a certifikačním programem a její vývoj je od té doby spjat převážně s jeho prostředím a představiteli. Druhým fungujícím pracovištěm je soukromá vzdělávací instituce ExoUniversity založená a provozovaná A. Webrem, nabízející dva certifikované kurzy se zaměřením v tomto oboru. Vedoucí zemí v exopolitickém studiu jsou ve všech směrech celkově Spojené státy. Její nejvýznamnější organizace, Webreova exopolitická Univerzita i Exopolitický institut se nacházejí zde.

Uznávanou a centrální institucí exopolitiky je Sallův Institut. Má přes padesát členů, vydává časopis Exopolitics Journal - hlavní odborný časopis exopolitiky, sponzoruje občasné kongresy a konference, poskytuje akademickou podporu výzkumníkům a zájemcům o vzdělávání, pořádá semináře a kurzy a uděluje certifikované diplomy úspěšným absolventům studia. Komunita jeho členů a badatelů se od r. 2005 rozrostla na desítky osob. Poradní sbor Institutu má padesát členů z devatenácti zemí, které můžeme řadit mezi přední zástupce exopolitiky, a tři ředitele, včetně Sally[6]. Z této profesní komunity vzešlo přibližně šest základních knih přímo věnovaných exopolitice.

Zatím neexistuje fakulta či katedra exopolitiky na žádné vysoké škole ve světě, ani jiné související pracoviště na akademické půdě - exopolitika se dosud rozvíjí pouze v laické sféře občanské společnosti a tvoří ji jednotliví badatelé a nezávislé organizace. Existuje celosvětová síť propojující regionální badatele a organizace z asi dvaceti zemí, kterým poskytuje platformu pro komunikaci a vzájemnou podporu.[7]

Z organizací působících v USA jmenujme Paradigm Research Group (PRG) - politicky orientovanou lobbistickou skupinu S. Bassetta, zakladatele Světové exopolitické sítě a několika dalších iniciativ, dále Projekt Disclosure[8], Projekt Orion[9] a CSETI[10], založené a vedené Stevenem Greerem. Z celé řady badatelů a aktivistů (kromě již zmiňovaných) mohou být za představitele exopolitiky jmenováni například Paola Harris, Paul Hellyer, Ed Komarek, Robert Fleischer (Německo), nebo Nick Pope (Velká Británie).

V různých zemích se příležitostně konají mezinárodní kongresy exopolitiky, zejména to byly Evropské exopolitické summity v roce 2009 v Barceloně a v r. 2011 v Portu, pak některé UFO kongresy, jako Mezinárodní UFO kongres 2013 ve Fountain Hills, X-Conference v letech 2004-2009 pořádané PRG a další.

3. Vymezení předmětu a definice exopolitiky

Nejdříve se podívejme na význam slova "exopolitika". Tento pojem byl účelově vytvořen složením předpony "exo-" znamenající "vnější" a slova "politika". "Vnější" zde samozřejmě je ve smyslu vztahu k vesmíru, tedy mimozemská, neboli politika vůči vesmíru a jeho obyvatelům. Klíčové pojmy jsou zde "politika" a "mimozemšťané". Exopolitika se tedy svým názvem řadí mezi podobné vědní disciplíny vycházející z obecné politické vědy a politických teorií, jako např. geopolitika. Jestliže je geopolitika definována jako "politická teorie, podle níž geografické faktory jsou určujícím činitelem lidských dějin,"[11] tak exopolitika by mohla být obdobně definována jako "společenskovědní teorie, podle níž je lidská společnost ovlivňována mimozemským faktorem". 

Salla definuje následovně: "Exopolitika je studium klíčových politických hráčů, institucí a procesů spojených s jevem UFO a ETH[12]".[13] Webre, který je futurolog a vizionář, ji definuje: "Exopolitika je studium politických procesů a vládnutí ve vesmírném společenství".[14] Jiná definice, kterou navrhuji, je: "Studium mimozemského vlivu na politiku a bezpečnost". Obecně můžeme konstatovat, že exopolitika se zabývá vlivem mimozemské přítomnosti na lidskou společnost; nebo úžeji - politickými aspekty fenoménu UFO.

V otázce předmětu zájmu této nově vznikající vědy, tedy čím se zabývá, jakými tématy a otázkami, rozlišujme, v souhlasu se Sallou[15], zaprvé mezi obecně pojímanou "ufologií" a exopolitikou. Zatímco v ufologii převládá technický a empirický přístup a hlavní náplní je vyhodnocování, sběr dat a dokazování pravdivosti získaných důkazů, exopolitika má blíže ke společenským vědám a nezabývá se technickými otázkami a dokazováním existence UFO, spíše analyzuje vlivy a důsledky mimozemské existence na lidskou společnost, politiku, klíčové instituce, aktéry a také se sama do souvisejících procesů aktivně zapojuje. Ve svém záběru exopolitika vychází zejména z poznatků a metod politických věd, studia mezinárodních vztahů, historie, sociologie, ale také fyziky, astronomie, religionistiky a samozřejmě obsahově vychází z obecné ufologie.

Pro exopolitiku tedy není prvořadé shromažďování co největšího množství důkazů o existenci UFO. Zabývá se spíše analýzami, úvahami, studuje dostupné materiály a vyvozuje z nich patřičné závěry, prognostikuje, uvádí do kontextu a informuje širokou veřejnost. Jejím výstupem jsou především informace, shrnutí, vysvětlení záležitostí spadajících do její oblasti, tak aby byly snadno srozumitelné a přitom maximálně pravdivé. Exopolitika tedy zastává pro společnost funkci odborné instituce, autority přes věci týkající se problému UFO a ETH, tak aby poskytovala odpovědi, které občanská společnost požaduje. Zároveň se od exopolitické obce očekává, že bude za občany jednat v jejich zájmu ve věcech týkajících se jejího zájmu a zastupovat je. Tím vzniká další - aktivistická rovina působnosti exopolitiky.

Vědecká rovina studuje jevy spadající do oblasti jejího zájmu, analyzuje data a dostupná fakta, studuje dokumenty, vyhodnocuje, vytváří teorie a poskytuje informace a odpovědi na otázky, tak jako každá jiná věda. Praktická část kooperuje s veřejností, šíří informace, politicky se angažuje, jedná s institucemi, organizuje společenské aktivity a zasazuje se o naplnění svých cílů a požadavků a zároveň zájmů občanů, jimiž jsou nejčastěji:

1) odtajnění dosud utajovaných skutečností týkajících se UFO a kontaktu s jinou vyspělou civilizací,

2) oficiální uznání existence života ve vesmíru, případně veřejná parlamentní slyšení na toto téma,

3) předání mimozemské agendy a rozhodování v této oblasti pod kontrolu občanů a veřejnosti,

4) umožnění, legalizování a navázání kontaktů s vesmírnými civilizacemi, například i včetně prosazení příslušné legislativy,

5) využívání dosud skrývaných technologií a zdrojů energie,

6) zastavení militarizace vesmíru a další.

Projekt Disclosure na příklad uvádí tyto cíle:

  • "Uskutečnit neutajovaná jednání ohledně UFO a mimozemské existence na a okolo Země;
  • Uskutečnit otevřená jednání ohledně pokročilých energetických a pohonných systémů, které, když budou poskytnuty veřejnosti, umožní řešení globálních ekologických problémů;
  • Přijmout zákony, kterými budou zakázány všechny do vesmíru umisťované zbraně;
  • Přijmout soubor zákonů pro výzkum, rozvoj a zkoumání vesmíru mírovou cestou a ve spolupráci se všemi civilizacemi na Zemi a ve Vesmíru."[16]

Politický aktivismus v exopolitice je výrazný a prolíná se s teoretickou prací a nejdou od sebe vždy oddělit. Současní představitelé exopolitiky se většinou pohybují v obou úrovních - praktické i teoretické. Více k aktivismu tíhnou například Stephen Bassett a Steven Greer, kteří přímo jednají s politiky a v politickém prostředí. Více teoretičtí jsou Michael Salla a Alfred Webre, i Webre se však například aktivně účastnil vyjednávání za odzbrojování vesmíru v OSN. V této práci vycházím především z teoretické exopolitiky M. Sally.

Shrnuto, hlavním předmětem zájmu exopolitiky jsou lidé, společnost, politika, bezpečnost - v souvislosti s ETH. Ve svém rozšířeném záběru může zahrnovat i mnoho dalších oblastí a témat pro zkoumání, pro něž se někdy užívají samostatné zvláštní názvy, jako exobiologie, exoreligionistika nebo exohistorie - specializující se na vybranou oblast, opět s ohledem na ETH. Do pokročilejších oblastí zájmu spadá také výzkum mimozemských technologií a nových, alternativních zdrojů energie.

4. Dosavadní výzkum a literatura

Samotná literatura a výzkum jevu UFO mají počátek v roce 1947, kdy došlo k prvnímu pozorování, jež vyvolalo velkou vlnu zájmu a zavdalo příčinu vzniku ufologie. Na tomto poli bylo za více než šedesát let existence dosaženo velkého objemu práce s obrovským množstvím nashromážděných dat, analýz a studií. Tuto část nebudeme detailněji rozebírat, je to téma samo pro sebe.

Druhou část tvoří literatura a výzkum v rámci samotné exopolitiky. První kniha o exopolitice náleží Webreovi: Exopolitika: Politika, vláda a zákon ve Vesmíru, poprvé publikovaná v r. 2000 a v rozšířeném konečném vydání v r. 2005. Webreovo pojetí je idealistické a představuje odlišný směr oproti Sallovu a exopolitiků přidružených k Institutu, směr, který je dnes v oboru spíše okrajový. Výhledově do budoucnosti Webre prognostikuje, že lidstvo dospěje do nové etapy, kdy bude cestovat vesmírem a kontaktovat cizí civilizace. V této vizi se zabývá způsobem organizace a vlády ve vesmíru a zapojením lidské společnosti do ní. Pro lidskou civilizaci považuje za klíčové vyřešení globálních problémů, dosažení celosvětového míru a aktivní snahu o vstup do vesmíru, o což také po desetiletí usiluje, včetně aktivismu na půdě OSN.

Základní literaturou hlavního proudu exopolitiky je první Sallova kniha Exopolitika: Politické důsledky mimozemské přítomnosti z roku 2004, ve které byly podány základy oboru a hlavní koncepty. Na ni Salla posléze navázal dvěma dalšími knihami: Exposing U.S. Government Policies on Extraterrestrial Life: The Challenge of Exopolitics (v českém vydání pod názvem Tajné projekty UFO) a Galactic diplomacy, kde v první knize dále rozšiřuje exopolitickou teorii, a v druhé, v roce 2013, představuje novou disciplínu - vesmírnou obdobu diplomacie, čímž se poněkud opět přibližuje Webreovi.

Poslední dvě knihy základní exopolitické literatury patří americko-italské žurnalistce a jedné z ředitelů Institutu, Paole Harris. Jsou to: Exopolitics: All The Above a Exopolitics: How Does One Speak To A Ball Of Light? P. Harris se věnuje méně teorii než Salla a spíše v knihách prezentuje jednotlivé oborově zaměřené články, statě, rozhovory a důležité historické dokumenty.

Z dalších autorů patří k základní literatuře knihy Richarda Dolana, zejména objemná dvousvazková UFOs and the National Security State, Komarkova UFO's Exopolitics and the New World Disorder, kniha Leslie Kean UFOs: Generals, Pilots, and Government Officials Go on the Record, která obsahuje řadu důležitých výpovědí armádních osob v otázce jevu UFO. Významnou publikací je Open Skies, Closed Minds od Nicka Popea, úředníka britského Ministerstva obrany, který se podílel na odtajnění interních akt týkajících se sledování jevu UFO touto institucí a čítající tisíce záznamů, o čemž je tato jeho kniha. Doporučuji též knihy Stevena Greera, mezi nimi zejména Extraterrestrial Contact: The Evidence and Implications a Disclosure Project Briefing Document - sborník výpovědí významných svědků z tiskové konference Projektu Disclosure v roce 2001, o níž ještě bude pojednáno dále. Velmi kvalitní je další kniha, která je vyčerpávajícím shrnutím dlouhodobého studia různých archivů, dokumentů, ale také případů soudních sporů s americkou vládou a agenturami ve věci existence tajných dokumentů UFO, s názvem Clear Intent: The Government Coverup of the Ufo Experience od autorů Lawrence Fawcetta a Barryho J. Greenwooda. K výše uvedeným patří obsahově ještě kniha The Day After Roswell, která je  výpovědí bývalého plukovníka amerického letectva, Philipa Corsa, který jako voják plnil úkoly s vysokým stupněm utajení, a po odchodu do důchodu sepsal své zážitky a zkušenosti s UFO formou  knihy. The Day After Roswell obsahuje významné informace a je brána exopolitikou velice vážně.

Třetí část literatury týkající se tématu jsou odborné práce ve vědeckých časopisech. Ve společenských vědách je akademických článků na téma UFO minimum. Začlenění exopolitiky může tuto bilanci změnit. Zatím jmenujme kvalitní článek od známých sociologů A. Wendta a R. Duvalla Sovereignty and the UFO uveřejněný v časopise Political theory v roce 2008, kde je téma UFO nahlíženo z pohledu konstruktivismu.

5. Metody a data

Exopolitika využívá metody ostatních vědeckých oborů. Jelikož vychází ze společenských věd, vychází zejména z jejich metodologie. Přitom používá poznatky, přístupy a data oborů blízkých, zejména politických věd, mezinárodních vztahů, sociologie, historie, z přírodních věd pak fyziky a astronomie.

Spojitost se společenskými vědami dokazuje mimo jiné to, že pracuje téměř vždy s těžko zkoumatelnými a většinou neopakovatelnými jevy, podobně jako je tomu např. často u politologie. Na rozdíl od studia lidských pozemských záležitostí je pro mimozemský fenomén typická určitá  vzdálenost a neuchopitelnost samotného jevu. Badatelé zde mají těžkou úlohu vědecky zkoumat jevy, které nemohou uchopit, vložit do baňky či Petriho misky a dát pod mikroskop, jevy, se kterými se třeba ani za celý život nesetkali, a které jakoby se pohybovaly v jiném prostoru než našem. Přesto v našem lidském světě zanechávají stopy a tyto stopy lze fyzicky zkoumat, případně jejich vlivy. Sama podstata jevu UFO nám může být neznámá, stejně jako inteligence za ním, jeho účinky a působení na lidskou civilizaci však již prokazatelné a zkoumatelné jsou. Nejsou to ve většině případů "tvrdá data", ale data "měkká". Typická jsou pro exopolitiku hlášená pozorování, psané zprávy, oficiální dokumenty a zejména svědectví osob.

Exopolitika se tím, že pracuje často se subjektivními daty založenými na osobním prohlášení a důvěryhodnosti osob, a tím, že zkoumá jevy vzpírající se vysvětlení, pohybuje v oblasti málo probádané a nezvyklé pro vědu, ukazuje se však praxí, že takto vědecky zkoumat lze, lze vytvářet teorie i vyvozovat závěry, třebaže se neustále pohybujeme v hladině neurčitosti. Vzhledem k tomu, že ve studiu UFO nemáme téměř žádné jistoty, kvalitu teorií častokrát prokazuje na příklad zkušenost, kvantita pozorování či jiných dat, korespondence s jinými teoriemi a novými skutečnostmi, např. výpověďmi dalších svědků, které naši teorii potvrdí.

Studijní materiál získávají exopolitičtí badatelé obecně z různých zdrojů, geograficky zejména z prostředí Spojených států amerických. Mnoho dat poskytují ufologové a ufologické organizace, např. v databázích katalogizovaná pozorování, fotografie a jiná svědectví. Dalším významným zdrojem jsou dokumenty pocházející z oficiálních míst - historické dokumenty, odtajněné spisy, archivy a složky, memoranda, dopisy, korespondence s úřady. Jinou složkou, typickou pro exopolitiku, jsou neoficiální dokumenty - různé tajné, ilegálně vynesené, nebo jinak získané písemnosti a materiály. Můžeme debatovat nad tím, zda je vhodné tyto zdroje zkoumat, z mnoha důvodů je však informace o UFO obtížné od oficiálních institucí získat (pokud vůbec možné) a zejména přísně tajné skutečnosti by se bez tohoto způsobu získávání materiálu jinak nedostaly do rukou badatelů. Lidem, kteří vědomě předali nějakým způsobem informace bez vědomí úřadů, vděčíme za mnohé velmi významné informace, které pomáhají vytvářet kvalitnější obraz mimozemské skutečnosti. Jedním z nejvýznamnějších zdrojů jsou tedy osobní svědectví zainteresovaných lidí, vědců, odborníků, ale i přímo účastníků tajných projektů, svědků, a nakonec i tedy vynašečů informací (v angl. "whistleblowers" - "informátorů"), lidí z významných míst, zejména armády, kteří se z různých důvodů rozhodli poskytnout své informace veřejnosti. Zvláštními osobami v tomto výčtu jsou ještě tzv. kontaktéři, tedy ti, kteří se podle vlastní výpovědi nějakým způsobem dostali osobně do kontaktu s mimozemskými bytostmi. Jejich výpovědi jsou brány s opatrností, avšak vážně. Pro dosažení maximální hodnověrnosti výpovědi se někdy vyšetřující uchylují k výslechu svědka ve stavu hypnózy, kdy pod lékařským dohledem vypovídá bez vlastního vědomí, tedy měl by podat přesné, pravdivé a nezkreslené informace. Takto získaný materiál je považován za vysoce průkazný, pokud je výslech proveden správně.

Další zdroj poznatků, v současné době velice rozsáhlý, je literatura - knihy různých autorů různých zaměření od populárně-fantastických, konspiračních až po vědecké. Tato sekundární literatura dotýkající se fenoménu UFO, čítající tisíce ne-li více publikací, představuje nevyčerpatelnou materiálovou základnu pro jakékoliv další studium. Mezi množstvím nabízených knižních titulů je třeba vyzdvihnout takové, které představují shrnutí dlouhodobé profesionální práce výzkumníků, odborné publikace a knihy napsané zasvěcenými lidmi z vysokých míst, kteří se rozhodli své znalosti touto formou zveřejnit. Do prvních dvou kategorií můžeme zařadit knihy členů světové exopolitiky a předních ufologů, investigativních badatelů v oblasti utajovaných projektů, politiky a mimozemského faktoru, a také vědců a fyziků, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají. Knihy třetí kategorie jsou důležitým zdrojem, zejména pokud je např. autorem vysoký vojenský hodnostář s vysokou autoritou, bezpečnostním pověřením a důvěryhodností. Napsáním knihy s uvedenými tajnými skutečnostmi a uvedením svého občanského jména taková osoba dává všanc svou pověst, někdy i život. Informace z ní jsou tedy jiného druhu než u nezainteresovaného autora, který přijímá informace od druhých, či třetích osob.

6. Relevance studia fenoménu UFO

Pro tvrzení, že exopolitika a studium UFO a ETH mají význam pro naši společnost, a že jsou aktuální a oprávněné, můžeme uvést tyto argumenty:

  1. vysoká statistická pravděpodobnost. Podle uznávaných statistických odhadů musí existovat ve vesmíru velké množství inteligentních ras schopných mezihvězdné komunikace[17].
  2. pro existenci mimozemského života hovoří celá řada důkazů, svědectví a historických příkladů. Pro získání kompletního obrazu této skutečnosti a objektivní posouzení by bylo potřeba prostudovat dostupnou ufologickou literaturu, odborné studie, záznamy pozorování, případů kontaktů, historické případy a jejich analýzy a mnoho dalších dat, což představuje obrovské množství práce. Něco takového v této práci není vůbec možné, a ani to není cílem. S jistotou však lze konstatovat, že některé události a hodnověrná fakta jsou nevysvětlitelné současným stavem vědeckého poznání a nabízí se u nich vysvětlení ETH. Dokázání tohoto tvrzení je snadné, neboť stačí uvést několik příkladů[18]. Případy a události, u nichž zatím nedokážeme podat vysvětlení jiné či lepší než ETH, jsou dobrým argumentem pro relevanci studia mimozemského vlivu (avšak jen argumentem, nejedná se o důkaz).
  3. kvantitativní stránka jevu UFO. Nezanedbatelným argumentem je samotný empirický počet případů pozorování UFO, kontaktů a celkově výskytu fenoménu UFO v lidském světě, ať už v jakékoliv podobě, navíc nabývající na množství. Pro příklad, americká studie Národního vyšetřovacího výboru pro vzdušné jevy (NICAP) z roku 1964 obsahuje přes 700 dokumentovaných případů[19]. Francouzská GEPAN/SEPRA analyzovala v 70. - 90. letech okolo 3000 zpráv o pozorování UFO od četníků.[20] V současnosti má americká ufologická organizace NUFORC v databázi shromážděných pozorování a případů okolo 32 000 záznamů.[21] Síť MUFON dokonce okolo 80 000 záznamů (!)[22]. Ohromující je vůbec množství informací nacházející se na světové internetové síti.[23] Argument kritiky, že fenomén UFO je zřídkavý, okrajový a vzácný, není úplně pravdivý.
  4. zájem veřejnosti o UFO a ETH. S tím souvisí i význam tématu UFO mezi civilním obyvatelstvem. Pokud existuje takové množství internetových informací o UFO, svědčí to o nebývalém zájmu společnosti. Podle výsledků anket minimálně 29% Američanů věří na UFO[24]. Věda by měla odpovídat zájmu veřejnosti a adresovat témata, která jsou lidmi požadovaná, na něž jsou kladeny otázky a očekávány odpovědi. Zájem veřejnosti je jedním z ukazatelů aktuálnosti problému a odůvodněním pro to se jím zabývat a řešit jej. Hlubší statistické výzkumy a sociologické studie na toto téma by jistě přinesly zajímavé a konkrétnější poznatky.
  5. zájem armádních útvarů, agentur a bezpečnostních institucí o UFO. Silným argumentem pro dokazované tvrzení je fakt, že mnohé vojenské autority, armádní letectva, policisté a některé tajné služby braly realitu UFO velmi vážně. Příkladem může být letectvo Brazílie, Ministerstvo obrany Spojeného království, sovětská KGB nebo francouzští experti pod záštitou CNES[25]. Váha argumentu spočívá v tom, že když tyto instituce braly existenci UFO vážně, tak se nemůže jednat o zcela bezvýznamnou záležitost. Pokud mohly výzkum a sledování UFO provádět armádní a bezpečnostní útvary, tak mohou stejné studium provádět i civilní instituce, např. univerzity nebo vědecká pracoviště.
  6. možnost skutečnosti, že ETH je pravdivá. Významný důvod, proč se ETH zabývat, je samotná možnost, že by tato teorie mohla být pravdivá. Je jasné, že důsledky by byly nedozírné. Můžeme si jen domýšlet různé scénáře toho, kdyby byl potvrzen inteligentní život ve vesmíru, a jak by tím poznáním byla naše civilizace obohacena. Už jen pro tu možnost, takový výzkum za to stojí. Nepopiratelný revoluční dopad takové události uznávají shodně všechny provedené studie.[26]
  7. UFO a mimozemská realita ovlivňují svět globálně. Jak se exopolitika domnívá, UFO nejen existuje, ale ovlivňuje náš svět mnohem větší mírou, než se obecně věří. Jedná se dosud jen o teorie, mnohé indicie ale naznačují, že některé vojenské a politické autority nejvýznamnějších zemí mají informace o inteligentním životě ve vesmíru, avšak nechávají tuto znalost mimo vědomí veřejnosti. Pravdivé informace o UFO tak zůstávají v režimu utajení a mimo kontrolu občanů. Mnohá významná globální politická rozhodnutí mohou být motivována realitou UFO, nebo alespoň ovlivňována, vycházejíce z informací a ze znalostí situace, které nejsou veřejnosti dostupné. Jedná se o oblasti mezinárodní obrany, mezinárodních vztahů, jaderného odzbrojení, technologické spolupráce a vývoje, vývoje nových zbraňových systémů, vyzbrojování vesmíru a celého vesmírného výzkumu.
  8. je to technologický a vědecký pokrok, který nás přibližuje možnosti setkat se s jinou vyspělou civilizací ve vesmíru, pomocí komunikačních přístrojů, nebo přímo fyzicky; ať už skrze vesmírné výpravy, využívání satelitů, výkonných dalekohledů, radarů a dalších detekčních zařízení. Měsíc byl nalezen pustý bez života. Jak to bude v případě Marsu, až na něm spočine lidská posádka? Vědci nalezli způsob odhalování exoplanet ve vzdálených soustavách. Co uvidíme, až se výkonnost přístrojů zvýší ještě více? Tyto úvahy byly aktuální již v 60. letech.[27] Je jasné, že dnes jsme o mnoho dále v technickém vývoji, a tedy blíže k případnému nalezení života ve vesmíru nebo setkání s vyspělou civilizací.
  9. nakonec debata v premisách exopolitiky a ETH již probíhá - na úrovni civilních organizací, nezávislých spolků, laické veřejnosti, za podpory internetu, zahrnující velký počtu badatelů, amatérských zájemců a odborníků z různých oborů.

Na základě uvedených argumentů můžeme konstatovat, že studium UFO a existence života ve vesmíru má dobré opodstatnění.

Závěr

 UFO a ETH představují témata dostatečně aktuální, relevantní a přínosná, aby si zasloužila další pozornost společenských věd a výzkum, pro nějž navrhuji nový interdisciplinární obor - exopolitiku. Dostatečné množství argumentů hovoří pro to, že předmět exopolitiky stojí na věrohodných základech a má význam se jím zabývat. Ať již mají UFO jakýkoliv původ a podstatu, prokazatelně existují a mají i vojensko-bezpečnostní aspekt. Poukazuje na to skutečnost, že je zkoumaly a sledovaly zejména armády a různé bezpečnostně-zpravodajské instituce; naopak minimální zájem o ně byl ve vědecké a akademické obci.

Začlenění oboru exopolitiky do společenských věd by umožnilo systematičtější a hlubší výzkum a přineslo více konkrétnějších odpovědí. Téma UFO a ETH by mohlo dostat nový rozměr, odpoutat se od v současnosti převažující vojensko-bezpečnostní roviny pohledu a zaměřit se více na kulturní, společenské nebo náboženské aspekty. Navrhuji zejména hlubší sociologický výzkum a otevřenou celospolečenskou diskuzi, kde může akademická obec hrát ústřední roli.

Salla predikuje vytvoření samostatných pracovišť a kateder exopolitiky na školách v rámci politických věd, jako jejich legitimního podoboru, podobně jakými jsou např. mezinárodní politika, komparativní politika, zahraniční vztahy apod.[28]. K této Sallově představě se hlásím a jako další z námětů tohoto článku navrhuji ke zvážení zřízení takových pracovišť. Jelikož exopolitika nejblíže souvisí s obory politologie, mezinárodních vztahů, bezpečnostních studií a sociologie, doporučuji případné otevření ústavů exopolitiky u kateder a fakult těchto zaměření. Česká republika by se tak mohla stát  první zemí s institucionalizovanou výukou exopolitiky na školách.

Řadu témat jsem v této práci nezmínil, nebo se jich jen letmo dotknul. Toto pojednání je koncipováno pouze jako úvod do mnohem širší a složitější problematiky a, jak věřím, celého nového oboru. Interdisciplinarita exopolitiky umožňuje aplikovat její přístup do mnoha dalších věd, ať už humanitních či přírodních, nové paradigma tak může přinést nečekané objevy v biologii, religionistice, fyzice nebo na příklad historii.

Salla říká, že exopolitika jako nový vědní obor způsobí revoluci v akademických studiích[29]. V souladu s výkladem Kuhna takové očekávání není nereálné, naopak odpovídá konceptu revolučních změn paradigmat odehrávajících se v určitých historických momentech, kdy staré vědecké koncepty nedokáží vysvětlit nové skutečnosti, a musí přijít nový koncept, nové paradigma, nová věda. Problém UFO a bezpečnosti je jednou z takových skutečností, a zatímco současná věda se jí vyhýbá, exopolitika se snaží tuto mezeru doplnit, danou problematiku zkoumá a podává k ní vysvětlení.

 


Literatura

BERLINER, D., STREIBER, W. UFO Briefing Document: The Best Available Evidence. Dell, 2000.

CLARK, J. The UFO Book: Encyclopedia of the Extraterrestrial. Visible Ink, 1997.

CLARKE, D. The UFO Files: The Inside Story of Real-life Sightings. Bloomsbury, 2012.

CORSO, P. The Day After Roswell. Pocket Books, 1998.

HARRIS, P.  L. Exopolitics: All The Above. AuthorHouse, 2009.

HARRIS, P.  L. Exopolitics: How Does One Speak To A Ball Of Light? AuthorHouse, 2007.

KEAN, L. UFOs: Generals, Pilots, and Government Officials Go on the Record. Three Rivers Press, 2011.

KUHN, T. S. Struktura vědeckých revolucí. Praha: OIKOYMENH, 2008

SALLA, M. Exopolitics: Political Implications of the Extraterrestrial Presence. Dandelion Books, 2004.

SALLA, M. Exopolitics: Discipline of choice for public policy issues. World Affairs, 2008, roč. 1, č. 2. s. 114-129.

SALLA, M. The History of Exopolitics: Evolving Political Approaches to UFOs and the Extraterrestrial Hypothesis. Exopolitics Journal 1:1, 2005.

SALLA, M. Exposing U.S. Government Policies on Extraterrestrial Life: The Challenge of Exopolitics. Exopolitics Institute, 2009. V českém vydání: SALLA, M. Tajné projekty UFO. Fontána, 2012.

WEBRE, A. L. A New Science for a Positive Human Future. World Affairs, 2008, roč. 12, č. 2. s. 130-152.

WEBRE, A. L. Exopolitics: Politics, Government, and Law in the Universe. Universebooks, 2005.

WENDT, A. DUVALL, R. Sovereignty and the UFO. In: Political theory, 2008, roč. 36, č. 4, s. 607-633.

Prameny

Archivy dokumentů UFO Ministerstva obrany Spojeného království. Ministry of Defence, The National Archives, Kew, Velká Británie. Archiv dostupný online na WWW: https://www.nationalarchives.gov.uk/ufos/ [27.9.2014].

"Brookingská zpráva". Proposed Studies on the Implications of Peaceful Space Activities for Human Affairs. MICHAEL, D. N. a kol. Washington, D.C.: NASA - Brookings Institution, 1960.

"Condonova zpráva". CONDON, E. U. Final Report of the Scientific Study of Unidentified Flying Objects. Knižní vydání: Bantam Books, 1968.

Dopis gen. N. F. Twininga „Opinion concerning Flying Discs‟ z r. 1947. In: CORSO, P. The Day After Roswell. Pocket Books, 1998, s. 364-366.

Dopis J. R. Oppenheimera a A. Einsteina "Relationships with Inhabitants of Celestrial Bodies" z června 1947. In: HARRIS, P. L. Exopolitics: All The Above. AuthorHouse, 2009, s. 203-208.

Project BLUE BOOK. United States Air Force, Modern Military Records, National Archives, USA. Archiv dostupný online na WWW: https://www.bluebookarchive.org/ [27.9.2014].

"Robertsonova zpráva". Report of the Scientific Panel on Unidentified Flying Objects, ed. ROBERTSON, H. P. a kol. CIA-OSI, 1953.

The UFO Evidence, ed. HALL, R. H. Washington, D.C., NICAP, 1964.

Tisková konference Projektu Disclosure. Washington, D.C., 9. 5.2001.

Zpráva sdružení COMETA. COMETA, gen. NORLAIN, B. Les OVNI et la défense. A quoi doit-on se préparer? COMETA, 1999, Francie.

 

Příloha: Přehled jmen a stručné životopisy

Michael E. Salla, Ph.D. je přední osobností exopolitiky a jedním z jejích zakladatelů jako společenskovědního oboru. Nar. 1958. V r. 1993 získal doktorský titul na Queenslandské univerzitě v Austrálii. V letech 1994-96 vyučoval na Australské národní univerzitě. 1996-2004 profesorem a výzkumným pracovníkem Centra pro globální mír na Americké univerzitě ve Washingtonu, D. C., kde se zabýval koncem studené války, náboženskými konflikty, islámským fundamentalismem, prevencí konfliktů, mírovými studii a diplomacií. Účastnil se mírového urovnávání sporů ve Východním Timoru a Kosovu. Je autorem více než sedmdesáti článků. Od r. 2001 se věnuje exopolitice. V r. 2005 založil Exopolitický institut a od té doby je jeho ředitelem. Do roku 2013 vydal čtyři knihy týkající se exopolitiky. (Zdroj: www.exopolitics.org)

Alfred L. Webre, J.D., M.Ed. je světově známý právník, futurista, mírový aktivista a iniciátor hnutí za zákaz vyzbrojování vesmíru. Některými je nazýván "otec exopolitiky", neboť je autorem vůbec první knihy pojednávající o exopolitice. Jeho politické a legislativní aktivity v oblasti vesmírného práva na půdě Kongresu USA a OSN v osmdesátých letech byly předzvěstí budoucího pole exopolitiky a přinesly řadu uplatnění zejména ve smlouvách zakazujících umisťování zbraní hromadného ničení ve vesmíru. Jeho aktuálním odborným zájmem je výzkum život na Marsu, pro jehož účely byla v r. 2008 založena Společnost pro výzkum anomálií Marsu (MARS), jíž je Webre jedním z předsedů. Webre provozuje soukromou vzdělávací instituci ExoUniversity nabízející certifikované kurzy v oboru exopolitiky. (Zdroj: exopolitics.blogs.com/about.html; en.wikipedia.org/wiki/Alfred_Webre)

Steven M. Greer, M.D. je zakladatelem a ředitelem Projektu Disclosure, který sdružuje významné svědky a informátory z vládních projektů, armády, tajných služeb a agentur. Je také ředitelem organizací CSETI a Projektu Orion. Je hlavním iniciátorem hnutí za odhalení informací a dokumentů týkajících se UFO v USA. V roce 2001 uspořádal tiskovou konferenci, kde před médii vystoupilo několik desítek svědků. Je autorem několika knih a DVD, účastní se konferencí a pořádá semináře. Hledá a podporuje vývoj nových zdrojů energie a řešení globální energetické a ekologické krize. Původní profesí je lékař. (Zdroj: disclosureproject.org)

Stephen Bassett je politický aktivista a lobbista a ředitel skupiny PRG a výboru X-PPAC, jejichž společnou náplní je politická činnost s cílem uskutečnění veřejných parlamentních slyšení se svědky vládních projektů a agentur na téma UFO a utajování jejich existence. V roce 2013 uspořádal slyšení před několika bývalými členy kongresu. Pravidelně pořádá konference s tématikou UFO. Je také zakladatelem světové sítě exopolitiky. Vzděláním je fyzik. (Zdroj: www.paradigmresearchgroup.org)

Philip J. Corso, pluk. je klíčovým svědkem exopolitiky. V padesátých letech byl zpravodajským důstojníkem v armádě, později v Radě národní bezpečnosti USA. Během jedenadvacetileté vojenské kariéry získal devatenáct vyznamenání. Po odchodu z armády v r. 1963 podnikal v soukromém sektoru jako odborný konzultant v oblasti bezpečnosti. V roce 1997 vyšla jeho kniha "The day after Roswell", kde popisuje svou zkušenost s UFO během služby v armádě. Zemřel v r. 1998. (Zdroj: CORSO, P. The Day After Roswell, přebal knihy)

Paola L. Harris je italsko-americká investigativní novinářka se zaměřením na exopolitiku a autorka knih se stejným zaměřením. Od 80. let uskutečnila množství rozhovorů s badateli v oblasti UFO a informátory, většinou z prostředí armády, a napsala pět knih. Významným počinem bylo zpopularizování několika důležitých případů, mezi jinými i případ P. Corsa. Pravidelně se účastní konferencí. (Zdroj: HARRIS, P. Exopolitics: All The Above, s. 233)

Paul T. Hellyer, nar. v r. 1923, v současnosti se převážně věnující exopolitice, je známý kanadský politik s dlouhou kariérou v politice a státní službě. Prvně zvolen v r. 1949, angažoval se v nich až do r. 2003. Za tu dobu zastával funkci ministra dopravy, náměstka ministra obrany, v letech 1963-67 pak byl sám ministrem obrany. Byl také osmkrát zvolen poslancem a šest let lídrem politické strany. Ve státní službě strávil celkem přes 23 let. Byl jedním z prvních významných politiků, kteří otevřeně hovořili o otázce UFO. Na téma exopolitiky napsal dvě knihy. (Zdroj: Parliament of Canada - www.parl.gc.ca)

Nick Pope byl zaměstnán v různých funkcích na Ministerstvu obrany Spojeného království až do r. 2006, celkem dvacet jedna let, přičemž mezi lety 1991-1994 pracoval na oddělení vyhodnocování zpráv o UFO. V posledních letech služby a po odchodu se podílel na postupném odtajnění celého archivu dokumentů, který byl zpřístupněn veřejnosti, a zejména na jeho popularizaci. Od té doby se stal známou mediální osobností, žurnalistou, komentátorem a odborníkem v této oblasti. Je autorem čtyřech knih, jinak profesí PR odborníkem v marketingu a médiích. Pravidelně přednáší a účastní se rozhovorů. (Zdroj: www.nickpope.net)

 



[1]    SALLA, M. Tajné projekty UFO. Fontána, 2012.

[2]    O revolucí ve vědě a vzniku věd nových viz koncept posunu paradigmatu podle Thomase Kuhna, v knize KUHN, T. S. Struktura vědeckých revolucí. Praha: OIKOYMENH, 2008.

[3]    KUHN, T. S. Struktura vědeckých revolucí. Praha: OIKOYMENH, 2008, s. 19.

[4]    SALLA, M. Exopolitics: Political Implications of the Extraterrestrial Presence, Dandelion Books, 2004, s. 2; nebo též: SALLA, M. The Need for Exopolitics: Implications of Extraterrestrial Conspiracy Theories  for Policy Makers & Global Peace. Exopolitics Institute, 2003. Online: https://exopolitics.org/Study-Paper1.htm [27.9.2014].

[5]    Více o historickém vývoji viz: SALLA, M. The History of Exopolitics: Evolving Political Approaches to UFOs and the Extraterrestrial Hypothesis. Exopolitics Journal 1:1, 2005, s. 8-10.

[6]    Advisory Board. Exopolitics Institute. Online: https://exopoliticsinstitute.org/?page_id=830 [27.9.2014]; Board of Directors. Exopolitics Institute. Online: https://exopoliticsinstitute.org/?page_id=818 [27.9.2014].

[7]    Exopolitics World Network. Paradigm Research Group. Online: https://www.paradigmresearchgroup.org/ExopoliticsWorld.htm [27.9.2014];

      The Exopolitics Network. Exopolitics Institute. Online: https://exopoliticsinstitute.org/?page_id=836 [27.9.2014].

[8]    Projekt Disclosure (angl. "odhalení") je stěžejní výzkumný projekt a organizace exopolitického politického a občanského aktivismu. Založen v r. 2001 S. Greerem, soustřeďuje hlavní svědky exopolitiky, pořádá konference a veřejná slyšení a usiluje o odtajnění informací týkajících se UFO a ET.

[9]    Projekt Orion je zaměřen na výzkum alternativních technologií, zdrojů energie a tzv. volné energie.

[10]  CSETI - výzkumná a vzdělávací organizace vedená S. Greerem zaměřená na prohlubování znalostí o inteligentním životě ve vesmíru.

[11]  Akademický slovník cizích slov. Academia, praha, 1998.

[12]  Zkratka anglického "Extra-Terrestrial Hypothesis".

[13]  SALLA, M. The History of Exopolitics: Evolving Political Approaches to UFOs and the Extraterrestrial Hypothesis. Exopolitics Journal 1:1, 2005, s.1.

[14]  WEBRE, A. L. Exopolitics: Politics, Government, and Law in the Universe. Universebooks, 2005, s. 45.

[15]  SALLA, M. The History of Exopolitics..., s.1.

[16]  Project description. The Disclosure Project. Online: https://disclosureproject.org/description.shtml [27.9.2014].

[17]  Viz tzv. Drakeova rovnice.

[18]  Například případy uvedené v knihách The UFO Evidence, ed. HALL, R. H. Washington, D.C., NICAP, 1964; CLARK, J. The UFO Book: Encyclopedia of the Extraterrestrial. Visible Ink, 1997; BERLINER, D., STREIBER, W. UFO Briefing Document: The Best Available Evidence. Dell, 2000; nebo KEAN, L. UFOs: Generals, Pilots, and Government Officials Go on the Record. Three Rivers Press, 2011.

[19]  The UFO Evidence, ed. HALL, R. H. Washington, D.C., National Investigations Committee on Aerial Phenomena (NICAP), 1964.

[20]  COMETA, gen. NORLAIN, B. Les OVNI et la défense. A quoi doit-on se préparer? COMETA, 1999.

[21]  The National Ufo Reporting Center. Online: https://www.nuforc.org/ [27.9.2014].

[22]  Mutual UFO Network - Official Site. Online: www.mufon.com [27.9.2014].

[23]  Například ve vyhledávačí Google.com se po zadání slova "ufo" zobrazí 48 milionů výsledků hledání (k 27.9.2014).

[24]  Podle výsledků ankety National Geographic Channel z roku 2012 36% dotázaných američanů věří na UFO, 17% nevěří a 48% neví; 10% prý vidělo UFO. Podle výsledků ankety Public Policy Polling z dubna 2013 29% věří na UFO, 47% nevěří a 24% neví. Podle ankety CNN/Time z r. 1997 64% věří, že mimozemšťané navštívili Zemi; 80% podle ní též věří, že americká vláda zatajuje existenci mimozemského života (!).

[25]  Viz zpráva sdružení COMETA: COMETA, gen. NORLAIN, B. Les OVNI et la défense. A quoi doit-on se préparer? COMETA, 1999, Francie a další studie v seznamu pramenů.

[26]  Studie uvedené v seznamu pramenů.

[27]  Viz tzv. Brookingská zpráva z r. 1960.

[28]  SALLA, M. Exopolitics: Discipline of choice for public policy issues. World Affairs, 2008, roč. 1, č. 2, s. 128.

[29]  Tamtéž, s. 129.

 

 

Autor je absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze, obory Politologie a Diplomacie. V současnosti publicista, spisovatel a nezávislý badatel.

 

Späť